výlet s Krasomilou

Datum: 26.10.2018
Autor: Mapař

Po nějaké době zase ve Znojmě. Abych trochu využil pěkný pátek, zajedu na výlet dnes. Nadcházející víkend se má nést ve znamení zdejšího požehnání: deště.

Jen vytrčím nos ven, potkávám kámošku Krasomilu. Také se jede projet, tak se svezeme spolu. Dneska je vyladěná do modra. Navzdory trošku vyšší váze má docela odpich a ve chviličce si to svištíme na východ. Jakkoliv je s ní fajn, je pravdou, že jejích 100 ... tun bych na sobě mít nechtěl. Krasomila je totiž lokomotiva, co mě zrovna táhne do Břeclavi.

Trať se nejspíš ještě bude dál rekonstruovat per partes. Nyní je průjezdná bez výluk a přejezd z původního na opravený úsek určitě zaznamenáte. Když uvážím poslední hodinovou sekeru na D1 a silnici od Jihlavy, začíná být pro mě být okružní jízda republikou přes Břeclav čím dál zajímavější.



Krasomila

Ještě ve vlaku si pohrávám s myšlenkou navštívit oblast soutoku Moravy a Dyje. Ať ještě uvidím zajímavou lužní krajinu dřív, než tam opravdu začnou stavět nějaký plavební kanál. Úmyslně říkám "začnou". Výkony viděné na silnicích mě nemotivují ke slovům o dokončení, natož o možnosti do něj v rostoucím suchu vůbec něco nalít.

Tuto odbočku nechám plavat. Chci totiž navštívit více romantických staveb v celém pásu od Valtic na Lednici, včetně Janova hradu. A pak přes Pálavu. To znamená docela slušnou klikatici zdejším krajem. Spolu s návratem do Znojma přes Hevlín to může být možná 1,2 kila. Jak nemám najeto a zářící odletěl na pracovní návštěvu Sydney, je to akorát.

S Krasomilou se tedy rozloučím, zažitou cestou objedu špičatý moderní kostel v Břeclavi a netypicky odbočím po žluté přes Poštornou. Nevím proč, ale název této obce mi zní dost slovensky. Už v samotné Břeclavi si připadám na pomezí.

Cesty jsou lehké, písčité. Vyskytuje se zde dost borovic. Tedy určitá podoba s rovinami Polabí. Jet přímo po žluté, vynechal bych Randezvous. Je to zajímavá romantická stavba, kterou vynechat nechci. Pochází z dob, kdy dárkem mezi zamilovanými (zazobanci) mohl být 3-patrový oblouk uprostřed lesů. Zhlédnutí mě bude stát cca 3 km. Nedaleko je rybník a v rybníku kapři.



V lužním lese je dnes vody dost.RandezvousRandezvousrybník u Randezvous

Další bude Svatý Hubert. Gotická trojboká kaple, či přesněji kaple vypadající goticky. Je z roku 1855. Aby byl u ní podvrh co nejdokonalejší, je opatřena smyšlenými středověkými kamenickými značkami. Lichtenštejnové byli hračičky.



Svatý Hubert

Nyní hurá na Tři grácie. Sousoší je dle mého vytesané se smyslem pro optimální míry a ve skutečnosti nemá zobrazovat grácie ale antické bohyně Athénu, Afroditu a Artemis. Nachází se na nádvoří elegantního půloblouku. Slečny působí možná trochu chladně, ale těch 9 kamenných týpků okolo má času dost.



na rozcestí ke Třem gráciímna rozcestí ke Třem gráciímTři grácieTři grácie

No a teď Apollónův chrám. Je to vlastně malý zámeček, který měl Lichnštenům zpříjemnit výlety po okolí. Samotný Lednický zámek byl pro ně něco jako "letní chata". Přes zimu zde nebyli.



Apollónův chrám

Osvěžení v Mlýnském rybníku pod chrámem ... vynechám a rovnou přejedu na naučnou stezku Břeclav - Lednice. V zátočinách lužního lesa je dnes vody dost. Zdá se, že sem čerstvě přibyla pořádná porce z Dyje. Cestou potkávám ta samá torza velkých stromů jako před lety. U Janova hradu je nezvykle prázdno a okolní barvy podzimu jen zvýrazňují stříbřitě bílou kůru zdejšího platanu.



opět v lužním leseu pradávného padlého kmeneJanův hradZábradlí normální velikosti naznačuje mohutnost kmene.
Zdejší stromy jsou sužované jmelím.

Dojím sušenky a přesunu se k zámku, abych si prošel obvyklé kolečko zdejším parkem. Z romantických staveb tak beru ještě tu nejznámější: Nejseverněji položený minaret. Opět okrasná hračka. Nikdy nesloužil svému skutečnému účelu. Tuším, že v dnešní době by se budování něčeho podobného blbě vysvětlovalo.



konečně v LedniciLednický parkminaret

Začíná být čas trochu hýbnout zadkem. Do Bulhar ještě po červené, ale pak se klidím na asfalt. Cestu na Mars vynechám (stejně na jeho pláži nic zajímavého neuvidím) a nad Děvínem visí otazník. Otazník vyřeším objetím po silnici a přesunu se na oblíbenou Stolovou horu. Kruhový rozhled z ní a pocit prostoru mi k této krajině sedne víc.



Novomlýnská nádržDěvín ze Stolové hory

Kolik, že to máme? Aha. Tak fofrem domů. Projedu Mikulovem, nedaleko nádraží naleznu výpadovku na bývalou signálku (nyní má pěkný zrekonstruovaný povrch) a vyrazím na cestu. Zanedlouho už se nacházím na trase, na které jsem kdysi najížděl stovečky jako přípravu na MTB maratony. Kdeže ty časy jsou? Minu Nový Přerov a před Hrušovany zabočím doleva na Hevlín. Tím se sice dostanu dál, ale přijdu o možnost kapitulovat a svěřit se do péče Krasomily.

Od Hevlínu už jen ta základní tréninková trasa, kterou jsem používal k najetí 60 km, když se hodilo něco kratšího. Takže posledních 30 km do Znojma. Kdysi mi to přišlo rychlejší. Slunce zapadá.



Vydám se přes Mikulov.Vracím se po pradávné tréninkové cestě přes Hevlín.