Na pahorek paní Marešové

Datum: 13.12.2015
Autor: Mapař

Ani se mi pořádně nechce, ale byla by škoda jen tak zahodit kondičku, která mi umožní podívat se daleko kam se mi zrovna zachce. Kilo přes Vratěnín to prozatím ošetří. Jsou zde sice takové momenty jako hledání ztracené zelené značky, přecházení po lávce, kde dvě ze čtyř klád kluzkých jako led mě snad unesou, brodění jiného potoka, setkání se dvěma pružnýma sexy tělíčkama srnek, kdy ta druhá za kvílení pneumatik včas zařadila zpátečku, takže nemusím (samozřejmě nerad) si s ní v temném lese nejdřív užít a pak ji sežrat. Jak jsem vypadl z cviku, jezdím pomaleji a bylo by to nanejvýš drcnutí. Krátce po setmění vjíždím do Znojma.

Pokud správně počítám, na dvě dnešní nedělní vyjížďky vyjelo včetně mě alespoň 7 lidí. Cestou k Dyji totiž potkávám Jirku a ten mi dává tip na vyjížďku od Luďka. Jinými slovy: Minimálně Luděk, Jirka a Vlasta.

U obchoďáku se scházíme čtyři. Má to sobě kousek starých časů. Je to vždy tady a vždy v 9 hodin. Kdo přijde, přijde. Návrhy na Zadní Hamry či klasiku nakonec berou zasvé. Je zde jiná a dost atraktivní verze oblastí směrem na Jevišovice. V čiré naivitě ji přivítám s domněnkou, že se po včerejší stovečce tolik nepředřu. Jsou zde hezké lesní asfaltky a nedochází mi, že ty pro nás coby ortodoxní bikery nic neznamenají.

Mramotice a Kravsko je celkem jasné. Pak už zde začíná figurovat cesta zámeckým parkem a lesní zkratka, než si každý konečně můžeme sáhnout na vrchol pahorku paní Marešové - dříve Marešova pahorku. Změna místního názvu se kdysi udála na popud Radka (nyní ošklivě zraněného po bouračce na kole a doufajícího, že snad přijde na sraz vánoční či novoroční), když se při cestě na Marešův pahorek zmínil, že by raději na pahorek paní Marešové. No problem. Stačí přejmenovat ... hotovo. Možná jen doplnit info, že JUDr. Josef Mareš byl prvním českým starostou města Znojma.

Na chvíli se potkáme s hlavní lesní asfaltkou, ale pak zase měníme směr přes další houpáčky a přiměřeně vlhké hlinité cesty, než se vynoříme v Bozkovštejnu a krásných 2,5 kilometru nám při jízdě po asfaltu fouká vítr do zad, než se ukáže odbočka doleva málo blátivá.

Málo platné. Nemám najeto. Upínám své naděje k asfaltu u Vevčické stráně, ale druhá odbočka doprava se zdá průjezdná. Jde o cyklostezku 5264. Jistým pozitivem byly další 2 hrsti pěkných, zralých a přemrzlých trnek. Ona je samozřejmě cesta přes les pěkná. Zvlášť při dnešním počasí. Stromy, klídek, slunce. Přes kopečky se dostáváme na Hluboké Mašůvky a dáváme zde pauzu. Při odjezdu trochu překvapuje odbočka na Plenkovice, ale kopec z Plenkovic alespoň (v posledním tažení) mohu využít k vytvoření náskoku a pořízení dnešní závěrečné fotky.