Rehabilitační vyjížďka

Datum: 22.11.2015
Autor: Mapař

Nebe je temný a mnohem níž, jen vlků dávnej chorál z hor, a já tu marně hledám skrýš, ...

Při několika písních se na plesu vracím o téměř desetiletí zpět, když jsme za brzkých jiter sedávali namačkaní v autě, věděli že za pár hodin pojedeme na krev obvykle nějakých 60 - 90 kilometrů někde v lesích a kopcích, zavodňovali se, zobali poslední hořčík a podobné látky, za volantem seděl Roman a z přehrávače běželo krom jiného i toto.

Později se tématika mění a před jednou už mě hlasitost kapely dostane pryč bez ohledu na tombolu s každým druhým lístkem výherním.

V Neděli přijíždím v deset na sraz rehabilitační (nebo též vyprošťovací) vyjížďky. S ohledem na předchozí den nebývá její náplní ochutnávka ani zastavení si "na jedno". Bývá to krátká vyjížďka - takové základní vyčištění těla po večírku. Výherce kola dle pravidel platí nějaké občerstvení pro celou skupinu. Tentokrát byla skupina menší, takže se letos vyplatilo vyhrát první cenu. Volbu občerstvení v podobě česnečky lze Marušce se Scottym jen pochválit - po takovém mejdanu je to akorát. Nechybělo ani klubové znamení "vpřed" v rozumném množství jeden kus na člověka.

Ale zpět k cestě: Vzhledem k chladnému počasí a větru vyhrála možnost zdolání temného hvozdu Gránického údolí a u Citonic kolem rybníčku. Když se skutečně takto po jedné větší seřaďovací zastávce se spatřením prvních sněhových vloček dostáváme k Citonicím, stane se něco velmi neobvyklého. Nemyslím takové ty běžné věci, jako je pád asteroidu, samovolný rozpad protonu a podobně:

Raději si v tomto případě ponechám i RAW formát, abych mohl vyvrátit podezření, že fotka vznikla ve Photoshopu. Čestmír v batohu přiváží jako milou pozornost dosud nesnědené řízky ze včerejška. Abychom se od Citonic vyhnuli silnici na Bezkov, jedeme zkratkou kolem rybníčku. Je to dál, ale zato horší cestou.

Z Bezkova dnes není žádný spěch.