rudý úsvit nad Lipnem

Datum: 26.09.2015
Autor: Mapař

Potkáváme dost lidí, kteří se z ničeho nic dali na sport. Oblečou nejnovější model cyklistického oblečení, na Modravě si vypůjčí kolo nebo elektrokolo a pak se v potu tváře pokusí o tu samou trasu, kterou poupátko odcupitá o berlích. Krajinu dotváří hodně pozorovatelů a jak známo, pozorování ovlivňuje výsledek. Stačí pár let, jeden tuctový seriál, spousta lidí v jistém městě - rozumíme si - zmerčí, že existuje nějaká Modrava a při prodlouženém víkendu zacpe silnice jako by jim nestačil Špindl. Poznají se podle pohybu ve skupinkách, jsou hluční a ve volném čase se baví o byznysu.

Po pondělku to zde předpověď počasí naštěstí dost vyčistí. Odchylka proti poměrně krátkodobé předpovědi deště na středu je docela nápadná. Běžná lama na ikonku mráčku a deštíčku slyší celkem spolehlivě, nastartuje káru a zmizí. Vůbec nejsem paranoidní, ale která zájmová skupina si tuhle úpravu meteorologických dat zaplatila?

úterý

Loučím se s poupátkem. Čas na těžké boty, velký batoh a nepromokavé hadry. K Lipnu mám jen kousek (myslím si 50, pozdější přeměření ukáže kolem 75 km) a dost dní na puťák. Malou okliku přes Březník si dopřávám úplně s přehledem. Fotím od chaty na Březníku údolí a nestačím se divit, když přímo sem najednou přisupí autobus. Nebyl sem pochopitelně poslán teleportem ale přijel po té samé signálce, která je jinak hezkou turistickou cestou kolem potoku. Dosud je kolem ní dost borůvek a brusinek. Z busu se vyrojí zombíci teatrálně obdivovat krásy přírody a vzít útokem občerstvení na chatě aby nepadli hlady.

Zde už scházím z nejpoužívanějších tras. Mířím k pramenům Vltavy a k pláním. Vyndávám dopitou cyklistickou flašku a jdu si k prameni Vltavy nabrat vodu.

Situace na mokřadu je docela tristní. Není tu nic, do čeho by se mi chtělo alespoň po převaření. Na Šumavě jsou nějaké nové pořádky. Postupuji dál a pár kilometrů marně hledám vodu. Zatím do sebe soukám černé kapky borůvek. Lesy se otevírají a přicházím na pastviny. Zdejší obec Bučina je prý se svými 1200 metry nad mořem nejvýše položenou obcí u nás. Myslím si, že údaj o obci je víc historický, protože nyní z celé Bučiny vidím jediný hotel.

Ale zpět k vodě: Přes zahradu hotelu protéká potůček, pohání maličký mlýnek, ústí ven a mizí někde v zemi. Ve zdejším suchu mám podezření na uzavřený vodní okruh. Jdu tu vodu zachytit.

Bez barvy.

Přivoním - bez zápachu.

Dám na jazyk - bez chuti.

Chemie je asi drahá. Beru 2 litry na teplou večeři a ranní čaj.

První tábořiště je uprostřed pastvin. V okolí se pasou krávy a jeleni hlučně vymezují plac se svými samicemi.

středa

Cestou od Bučiny jsou i nadále problémy s vodou. Po dopoledním lelkování sedím na Lískovém vrchu a s mapou v ruce kontroluji svůj plán.

"Jak jsem proboha přišel na to, že ráno stihnu dojít od Plešného jezera na nádraží v Horní Plané?"

Včas to stihnu snad v případě, že natáhnu maskáče a po výletu na Plechý se odklidím někam na okraj VVP Boletice nedaleko Plané. Zabere to den navíc. Potřebuji ten den někde vzít. Boty se budou muset snažit.

Dnešek se mění na 25-30 s plnou polní. Bez zastávky tak projdu nevábnými místy kolem Strážného a drtím kilometry. Na nocovišti v Novém Údolí vzácně nejsem sám. Kolega si dával Plechý, Trojmezí a Třistoličník. Míří k Bučině.

čtvrtek

Počasí je na cesty perfektní. I tak mi vysušení spacáku, doplnění vody z nedaleké Vltavy a příprava čaje zabere čas skoro do 11h. Není žádný spěch. Dnes jen Třístoličník, Trojmezí (zde udělám návštěvu 3 zemí za 3 sekundy) a Plechý.

Někdo mladý a nezkušený zřejmě přišel na Plechý na jednu noc, aby nafotil svítání. Zatím tam navečer tak nenápadně sedí pod vrcholem. Seshora vidím, jak má v zákrytu za kamenem balíček o velikosti spacáku. Pokračuji svou cestou.

pátek

Trek vychází až neuvěřitelně. To, co provádím, by vůbec nemělo být možné. I když jsem v nepromokavém, déšť by byla konečná. Ve zdejších podmínkách bych neměl jak vysušit spacák. Ten je po každé noci skrz naskrz. Takto v klidu nafotím svítání a přesunuji se na Horní Planou.

Přešel jsem most přes počátek Lipna, pokračoval několik kilometrů podél tratě. Teď tu sedím v suchu a teple ukrytý před zraky čumilů a poprvé po dvou dnech sundávám ponožky. Lepší, než Boletice. Blíž Plané, hned u cesty, nikdo se tu neobjeví jak je rok dlouhý a je zde jistě i tepleji. Dobré i pro tu užovku, kterou jsem zahlédl před chvílí.

Letošní Šumava končí. Zbývá 5 kilometrů a 2 přestupy.