za teplem do Kanady

Datum: 29.08.2015
Autor: Mapař

Do Znojma přijíždím inkognito. Nemá smysl vzbuzovat zbytečné naděje, když chci v sobotu jet do České Kanady a neděle bude dle toho vypadat.

Prvních 60 km je v Dačicích završeno jelenem na šípkové omáčce. Zatím se jelo dobře. Uvidíme co dál.

Následující téměř hodinu ke Zvůli přičítám kopcovitému terénu. Je třeba najít něco, co za to může. Plavky jsou jako tradičně ukryté ve Znojmě a je jim tam dobře. Na koupačku tedy zalezu kousek bokem. Voda je sice docela čistá, ale ne natolik, aby bylo vidět kormidlo. Dál už se jede pomaleji, ale ráno jsem vyrazil krátce po osmé, takže to tolik nevadí.

Míjím známý balvan u cesty a dopřeju si občerstvení na bizoní farmě v Rožnově. Relativně najedený tedy zastávku ve Slavonicích vynechávám. Sušenky by měly stačit.

Mohu být pocukrovaný sebevíc, ale na zpáteční cestě už ten tah nemám. Těším se až za mnou bude kopec u Vratěnína, první hospoda s limonádou, pak první stoupání od Dyje a pro druhé stoupání od Dyje už o vranovských serpentinách ani nepřemýšlím. Místo toho zbaběle jedu ke Granátové zátoce abych vytlačil kolo k polňačce na Onšov.

U hráze jsem také udělal první větší chybu, ačkoliv tohle už znám ze závodů: Když si vyšisovaný dlouhými kilometry dopřeji větší množství pití, dostaví se problémy s křečí. První stánek s grenatinou: Vzorky vypadají dobře, ale chybí personál. No nic. Máme tu tržní kapitalismus a když padne jeden, je nahrazen jiným. Druhý stánek je s obsluhou. "Půl litru jahodové grenatiny". Éčka z ní sice svítí tak, že by Drábová dala stánek zalít betonem, ale studené to je.

Nebudu dlouho napínat. Do Onšova jsem ještě stihl dojet a dojít, dokonce i nasednout a vyrazit na silnici. Vzápětí zjištuji, že musím velmi ubrat, následně že musím sesednout z kola a nakonec že vlastně nemohu ani stát. V příkopu u silnice snad bude místa dost.

Slyším pohyb. Motor vesele vrní a jak se přibližuje přechází do pomalého pobublávání až motorka zastaví. Otáčím se. Hezká víla v černém se ptá, zda nepotřebuji pomoc. Vysvětluji pointu a s díky odmítám. Chvíli to ještě trvá, ale křeče se nakonec daří dostat pod kontrolu a dojet.

Neděle:

Odpočatý ze včerejška beru kolo a zkusím obvyklý start nedělních vyjížděk. Tak nějak pro pořádek. Setkat se s dávnými přáteli, pojezdit, poklábosit ... "Bože, dej ať nikdo nepřijede."

Nebesa byla nakloněna. Zajedu domů, abych vyměnil podvozek, vzal plavky a zašel do Mašovic.