Pstruhovec

Datum: 30.05.2015
Autor: Mapař

Je tomu už hodně dlouho, co jsem naposled dal 150. Kdysi taková banální záležitost. Nyní se v restauraci ve Vratěnínu třesu jako osika s akutní hypoglykemií. Naštěstí je tu fajn hostinská. Na úvod sice něco o tom, že kuchař už dnes skončil, ale při pohledu na zezelenalého bikera ládujícího se křupkami nabídne polévku a pizzu (s tím, že pizza je z polotovaru ... jako bych to u té dobré pizzy dokázal poznat a jako by na tom v tomhle stavu záleželo) Má v práci svoji malou dcerku a napomíná místní, aby u karet nekleli. Zdá se tedy logické, že dcerku má v hospodě jen zřídka. Při denní expozici karetních hlášek by to už jakákoliv živá bytost musela vzdát.

Cestou si začínám vážit těch zelených hřejivých vychytávek jižní Moravy. Je k ničemu to fotit. Krom obrazu jsou to i zvuky, zpěv ptáků, vůně polí, luk a lesů. Velmi mnoho vzpomínek. Skoro se mi ani do České Kanady nechce. Proč tedy?:

Čtvrtek:

"Co budeš chtít k večeři?"

"Snad ani nic pro tentokrát nedělej, poupátko."

"Ale ta čína už je udělaná.

později:

"Ale to jsem měla ještě na víkend. A bylo to i pro mámu."

Marně se květinku snažím přesvědčit, že dbám o její linii.

Pátek v práci:

"Přihlaste se, kdo půjde na running sushi."

Jak už jsem si v minulosti zvykl hlásit se dobrovolně do první linie, zvedám ruku.

Po cca 15-ti vyprázdněných talířcích mi připadá, že jsem něco nedomyslel.

Pátek večer:

"Máš tu karbenátky, dortík a další dobroty"

Asi uznáte, že jediným možným vykoupením je lehká snídaně a následujících 150 km. Cestou překvapily první zralé lesní jahody. Protože tímto směrem jsem už nevyjel opravdu, ale opravdu dlouho, dočkají se památné stromy u Pstruhovce opravdu vášnivého objetí jako dík za setkání, které pro tentokrát ještě bylo v mých silách.

Návrat bez oběda už nikoliv. V restauraci bylo zajímavé sledovat, co se děje, když místo hroznového cukru začnu baštit jinou potravu. Protože ke zpracování potravy je potřeba je potřeba další energie a tedy přesně ta glukóza, která chybí, není okamžitým výsledkem úleva. Naopak se vám dočasně ještě přitíží. Museli by jste skutečně mít zdroj hroznového cukru (například Enervit). Nakonec se ukazatele srovnají, ale v průběhu jídla chvíli zvažuji dát té hodné hostinské nějaké instrukce. Kdyby jste se totiž v důsledku hypoglykemie složili na zem (což se mi kdysi také stalo), pak je potřeba se otočit na bok - fakticky do stabilizované polohy. Jak je tělo vyčerpané až do té míry, pak by vás vleže na zádech mohla začít dusit váha vašeho vlastního hrudníku.

Pomalu jím a čekám. Po nějaké době se živiny začínají vstřebávat a sacharidy štěpit. Mizím. I když mám v batohu ručník i plavky, tentokrát z koupačky na Vranově raději vycouvám.