Sněženky a bikeři

Datum: 15.03.2015
Autor: Mapař

V sobotu se podívám z okna a rozhoduji se dát jen 30. Sice po svých, ale to není na kilometráž výmluva. Projdu pár míst, kde jsem dokonce ani já ještě nikdy nebyl, zavítám k vyhlídce Rio a přes Šobes se vrátím. I po dvou týdnech od poslední návštěvy je pod Šobesem pořád záplava sněženek.

Vlasta je nemocný, takže v neděli pojedu jen s Luďkem. Pokouším se dát šanci větší bandě, tak to spolu uhrajeme na setkání u Dyje. Vysvětluji Luigimu, jak by mu bylo, kdyby vyrazil na vyjížďku s jedním omšelým Mapařem a dodatečně se dozvěděl, že tuto neděli na obvyklé místo dojeli Lenka, Lucka, Klára, ...

9:15 padlo a mažeme pryč. Přibližným cílem je Jevišovická přehrada. Až k silnici před Jevišovicemi dobré. Pak si vzpomenu, že k přehradě to jde někudy lesem. Vydáváme se tedy po asfaltu směrem k Bukovině. To by pořád ještě bylo OK. Ale jak se zapomenu podívat do mapy, tak odbočíme na první značenou cestu doprava. Tedy nikoliv na vzdálenější cyklostezku, ale na modrou turistickou.

Luděk statečně překonává potoky, kamení a kluzké kořeny v kopcích, než se podaří vypadnout z lesa nahoru na něco jetelnějšího. Konečně se dohrabeme do Jevišovic a zamíříme po asfaltu k Vevčicím. Máme protivný protivítr, tak Luigi navrhne odbočit do údolí po žluté přes Venclův Mlýn. Vítr tím vyřešíme a jak to bude s bátem, se uvidí.

Nemusíme ani tak dlouho čekat a vidíme. Na některých místech se snažím držet tempo, abych separoval blátíčko od pneumatik, ale při tempíčku mi řízení občas trošku plave. Pozitivem je další záplava sněženek v oblasti cesty přes potok. Před Plavčí se tak nějak snažíme vyhnout troše stoupání a v domnění, že tady to Luděk musí znát v klidu pokračuji podél Jevišovky.

Ona známá cesta mizí v Jevišovce. Protože se mi nechce blátíčkem zpátky, mávnu rukou na sever. Tam je ten kopec, kterému jsme se snažili vyhnout. Při větším přiblížení je vidět i příkop a vedlejší rameno Jevišovky dělící nás od onoho kopce. Naštěstí ne dost široké a hluboké.

Konečně jsme v Plavči. V klidu a míru dojedeme do Únanova. Z Únanova nejedeme k nemocnici, ale zkratkou do Přímětic. Prý to bývá využito jako cyklostezka pro děti na koupaliště. Značnou část jedeme po asfaltu. Asi na kilometru je hlína. Z toho na 900 metrech v pohodě. Na posledních 100 metrech se ukazuje, že děti si za příznivých klimatických podmínek mohou dopřát Agro Survival Milíčovice kousek od domu. Půl hodiny doma budu svou hroudu hmoty rozdělovat na kopec jílu a železo. Další půlhodinu budu železo předělávat zpět na kolo.

A tak to má být. Konečně plnokrevná nedělní vyjížďka. Není na co čekat. Přijeďte také!!!