Seychely na Mahé

Datum: 09.01.2015
Autor: Mapař

Napiš si tam velkým: "Nebudu vrčet na miláčka. Budu vstřícný. Nebudu tahat sopla."

Lednové Seychely jsou větrnější a vlny v severozápadní oblasti mnohem výraznější. Někdejší šnorchlovací tip (Beau Vallon) zatím moc fungovat nebude, protože zvířený písek sníží viditelnost. Tentokrát mi to může být jedno. Tahle rýmička je docela kvalitní, když odmítá odprejsknout už druhý týden. Tím pádem mám při potopení hlavu jako střep.

Ale i tak se něco podniknout dá. Nedaleko Beau Vallon se lze dostat na upravenou turistickou stezku "Anse Major Nature Trail", která na mnoha místech vede napříč žulovými skalisky a připomíná v těch místech tatranský chodník. Asi bych k ní těch 2,5 kilometru nešel znovu pěšky, protože cesta po silnici je dost otravná. Autobusem lze za cca 10 Kč dojet na konečnou a vyrazit až odtud. Nic zlého netušícího výletníka bych varoval před pěšinou podél břehu. Mapa sice na to vypadá, ale tímto způsobem by nejdřív v džungli minul pár opuštěných stavení, až by nakonec došel k jednomu neopuštěnému se spoustou štěkajících pejsků.

Jak se ukázalo, je třeba od točny busu stoupat nahoru a teprve po několika stech metrech je rozcestí s možnou zatáčkou doprava. kus odtud možná najdete obchod s tričky a suvenýry, kde na místě domácího mazlíčka bude trůnit Kaloň (nyní je mu prý 19 let.) Dél to nějakou dobu vypadá jako trail mezi nově stavěnými hotely, ale pak konečně následuje ostré rozhraní národního parku, asfalt zmizí a je zde pěkná turistická cesta. Koncovka před pláží nebyla nic pro lidi trpící arachnofobií, ale deseticentimetroví pavoučci jsou prý neškodní.

V džungli za Anse Major je malé čisté sladkovodní jezírko použitelné k vykoupání. To vyfocené nemám, protože bych to chtě nechtě musel vzít i s jedním párem slastně si užívajícím odlehlosti tohoto jezírka. Asi by se to blbě vysvětlovalo.

V průvodci jsem zahlédl něco o 45-ti minutách na jednu cestu. Není to daleko a nezdálo se mi to. Tak jsem to zkusil a ... je to 45 minut tím tempem, jakým chodím já.

Od poslední návštěvy Seychel v roce 2013 udělala zdejší měna pořádný skok v kurzu, když vůči Euru zdvojnásobila. Na rozdíl od ČNB na to národní banka Seychel prdí a nespěchá se "záchranou ekonomiky". Na místních bývá blahobytnější životní styl patrný.

V této kurzové situaci bereme 2 celodenní šnorchlovací výlety, které se platí většinou v Eurech nebo Dolarech. Vypadá to, že s cenami v cizích měnách neměl kurz co do činění. Je to vidět na cenách ubytování v tom samém hotelu, co minule.

Scházíme se na pláži u prvního šnorchlovacího výletu. K jeho zařízení nebylo třeba nikam běhat, protože organizátoři toho výletu za vámi přiběhnou až na pláž. Bereme výlet od postaršího hubeného člověka, který zde má upoutávku, stánek a očividně oficiální živnost. Výlet předčí očekávání a zaplaveme si i s metrovým žraločkem. Ale zatím čekáme na betonové zídce a kousek od nás sedí a mluví další účastníci. Přes mořské vlny a uši zalehlé rýmičkou slyším několik nezřetelných zvuků rozhovoru. Když tu najednou ...

Ne. To je asi nějaké podobně znějící slovo.

Poupátko se za chvíli ptá, jakým jazykem ti lidi mluví. Ještě chvíli zkouším rozeznat něco ze směsi zvuků.

Kurňa, to je Čeština.

Naprosto nepochopitelně se na tento výlet nezávisle na sobě sešli dva české páry s další českou skupinkou a jedinou výjimku tvořil jeden německý pár.

Při dlouhých hovorech v režii poupátka vyplývá, že při ubytování více lidí může mít smysl si pronajmout nějaký domek a jídlo si někde kupovat - což na Mahé není nějaká finanční hrůza. Lze se s jídlem dostat zhruba na ceny, které známe od nás. O to lepší, že z vodovodu teče dobrá pitná voda. Tentokrát ověřeno na vlastní kůži.

Podle kytičky je na ostrově poměrně dost Rusů. Nějací samozřejmě jsou, lze se s nimi běžně potkat, ale za tak velké drama to nepovažuji. Zhruba to množství lidí statisticky odpovídá počtu těch, kteří si naplánují dovolenou na Ukrajině, přijedou v Moskvě na Šeremetěvo a spletou si letadlo.

V nedělní odpoledne se rozhoupám vyzkoušet další ze zdejších turistických cest. "Trois Frères Nature Trail" by měl vést džunglí po hřebenu k vrcholku Trois Frères vysoké 699 metrů. Pokud jsem v Beau Vallon, pak mám tuto stezku hned za zadkem. Zkratkou vystoupám ke křižovatce silnic do Beau Vallon a Chemin le Niol a odbočím doprava k Chemin. Po 10 minutách svižné chůze nacházím širokou, dobře označenou odbočku do hor. Dalších pár minut a najednou...

"Co se mi to zařezává do rtu?"

Opatrně řadím zpátečku a vzápětí zpozoruji 10 cm dlouhého pavoučka, do jehož sítě jsem naboural. Tihle neškodní jsou i tady. Po dalších pár minutách další cedule a odbočka na pěšinku po hřebeni. Džungle už je trochu blíž, ale zatím dobré. Z hřebene se odkrývají výhledy na Beau Vallon a na údolí v centrální části parku. Po cca půl kilometru jsem u altánku a z něj pokračuji dál.

Stezička se postupně horší a párkrát nezbude, než pavoučka vyprovodit klackem. Další fotky budou docela vzácné. Jsem v místech, kde posledních pár dní nestanula lidská noha. Na jednom místě oběhnu mrtvého králíčka obaleného mouchami, ale takové věci se tu dají čekat. Zatím celkem dobré. Až k dalšímu značení:

"Vyhlídka 300 metrů."

Hledám, kudy vede cesta. Pruh s méně hustým porostem všeho možného tropického míří k železným schůdkům. Jinak nic jiného. Takhle nějak začínají filmy "Indiana Jones a ...". Jen nasucho polknu opatrně strčím klacík do vlhké třesoucí se zeleně a proderu se ke schůdkům. Konstruktéry schůdků musím pochválit. Jsou sice jen ze železných trubek, ale každý schod je trojitý stejně jako nosníky. Nátěr na klíčových místech dosud neoprýskal. Tahle práce něco vydrží dokonce i tady. Nad schody jsem podle tropické vegetace nejspíš první po několika týdnech. Cesta je ještě rozeznatelná, ale toto bude kurevsky dlouhých 300 metrů. Prošťárám se s klacíkem svahem vzhůru až do míst, kde se charakter porostu mění. Palmové listy zastiňují terén natolik, že se prostor otevírá. Nejhorší je tedy za mnou. Ještě že na Seychelách nejsou ... najednou můj pohled padá na něco povědomého. Černý had pár sekund ještě zůstane, než se z cesty odplazí do listí.

Jsem hned vedle vrcholku. Terén je otevřený a cesta zřetelná. Mám kraťasy a trekové polobotky. Proti prodírání se porostem při návratu je tohle už zanedbatelné. Vyjdu posledních pár metrů. Zde pěšina končí a definitivně není rozeznatelné pokračování. Zkouším se vyhoupnout na skálu vlevo. Výhled žádný, vše zarostlé. Na vratkém hřebínku pokrytém rostlinami prosvítá slunce.

První pravidlo přežití v divočině:

"Jsi v tom sám."

V mém případě to znamená, že když se něco stane, tak mě zde další duševně zbloudilý turista najde za jeden či dva měsíce už pěkně rozteklého. Je čas se vrátit.

Je z toho doufám jasné, že třeba k altánku si klidně dojít můžete, ale běžná sedmitisícovka je oproti sedmistovce Trois Frères všední až banální záležitost. Zde sice nikde nelétají otrávené šípy, nevyjíždí ze země kopí s kostrami předchozích hledačů vrcholu a nekutálí se obří kamenná koule, ale kdo ví. Na kopec vpravo od cesty jsem nešel.

V pondělí trávíme dopoledne u pláže ostrůvku Thérèse s výhledem na protější Port Glaud. Moře mezi přílivem a odlivem je klidné. V hloubkách od jednoho do pěti metrů jsou korálové útesy. Zatím nejlepší šnorchlování, jaké jsem zde na Mahé zažil. Rybičky všech barev a prý je tu dost malých bílých hadů. Sám jsem si všiml jen jednoho. Pokud vím, jejich zoubky na naprosté většině míst lidskou kůží neproniknou. To je jedině dobře, protože když pomineme malé množství jedu, pořád ještě je dost druhů s podstatně silnějším jedem, než kobří.

Na jednom místě květinka nalézá v několika metrech želvu. Opatrně ji vytahuji z jejího úkrytu. Takový plyšáček, který jen koulí kukadly a nic nedělá. Najednou frnk. Než stačím jakkoliv zareagovat - třeba jen víc sevřít prsty - je pryč. Výlet s delší zastávkou na Thérèse jednoznačně doporučím.

Konečně se spravuje i ta má rýmička. V důsledku střídání tlaků od hladiny do cca pěti metrů ji konečně vylévám z potápěčských brýlí zabalenou do krvavých soplů.

Po grilování se přesuneme na další velmi zajímavé místo. Záliv na západní straně ostrova je mořský národní park Baie Ternay. Zde šnorchlujeme z lodi. Hodně korálových ryb jde přímo po nás, protože jsou naučené na zákusek. Největší rybky jsou velikostí někde mezi velkým talířem a víkem od popelnice. Prý zde byli kousek od nás spatřeni dva žraločci, ale s poupátkem jsem viděl místo nich 5 rejnočků. Okolí kotviště má písečné dno někde v 5-ti metrech a o kus vedle jsou k vidění korálové útesy.

Na sklonku zdejší dovolené se tiší vítr a vlny. Šnorchlovací místo u pláže opět začíná být vhodné na šnorchlování. Kousek od nás vystřelí ze svého úkrytu v korálech jedna Kareta jako Bažant z trávy. Dalším překvapením je zde Perutýn. Po spatření Ropušnice v roce 2013 tu vidíme další nový druh. Zdejší rybáři berou tento druh ryby kvůli ceněnému masu. Podobně lze na tržišti vidět dost rejnočků, nebo zabitých miminek žraloků. S Perutýnem je samozřejmě potřeba být opatrný, protože jeho ostny jsou silně jedovaté.

Pobyt v tropech se chýlí ke konci. Snad fakta proložená dohledatelnými místními názvy někomu při podobném výletu udělají radost.