k Želivce

Datum: 08.11.2014
Autor: Mapař

Vyléčen ze žluté zkusím trochu jinou tvář vysočiny: Když jedete po D1, několik desítek kilometrů od Prahy vidíte z mostu přehradu schovanou do náruče lesa - Želivku. Vzhledem k tomu, že jde o zdroj pitné vody, má kolem sebe docela zachovalou přírodu.

Co se dívám na mapu, z Polabí se tam lze dostat docela v pohodě. Jedna cesta by mohla být - no, možná - 55 kilometrů. Opět přes Uhlířské Janovice, dokonce je budu i opouštět na stejném rozcestí. Teprve poté se odkloním víc k jihu.

Kolem Janovic mě začíná strašit nezvyklý jev: Nedaří se mi zaostřit některé menší detaily. Větvičky vzdálených stromů, dráty elektrického vedení atd. Zkouším jedno oko zakrýt. Zaostřím. Zakryji druhé. Zaostřím. Dívám se oběma. Mám problém. Znovu pucuji brýle v domnění, že se oči během cesty přizpůsobovali nějaké odchylce. Také se dostává do podezření nová přilba, jejíž uchycení vytváří nahoře za ušima 2 tlakové body. Během dne se zvlášť v případě zklidnění mysli daří znovu zaostřovat. Po zbytek cesty si hraji s koukáním na detaily.

První větší silniční klička mě zaskočí u Čestína. Na zpáteční cestu obratem najdu zkratku. V době vzniku mapy to byla polňačka, dnes tam naleznu asfalt. Cesta do Zruče nad Sázavou je značená dobře, tam se bez orientačních zastávek obejdu.

Jak ze Zruče? Je to relativně kousek, ale k vodě vodárenské nádrže pochopitelně žádná magistrála nevede. Sázavu přejedu u obce Horka a v cíli si na chvíli dáchnu u obce Onšovec.

Ještě později se při návratu vyloupne opravdu pěkné podzimní odpoledne. Jsem na vysočině, jedu s nízko položeným sluncem za zády a ještě si to všechno prohlížím přes oranžové cyklistické brýle. Serpentiny do údolí Krasoňovického potoku dost připomněly sjezd do údolí Želetavky, jinde nalézám v zatáčce pár vyloženě zlatých stromů, zpět v nížinách vidím chlapíka, jak se nechává vozit po zahradě svým vlastním vláčkem... Sobotní oddychovka.



Mám ji. Chvíli se zdržím a vracím se.Mám ji. Chvíli se zdržím a vracím se.Kolem Sázavy se vracím ke Zruči.zámek ve Zruči
podzim jaký vidím přes svoje cyklistické brýle