žhnoucí Kanada

Datum: 19.07.2014
Autor: Mapař

Na Floreci čumím do jmenného seznamu cestujících, který řidič vytasil s tím, že má obsazeno a nikoho už nebere. Poté má ještě tu drzost nabídnout mi, že si totéž mohu vyzkoušet u dalšího spoje v 19 hodin. Autoexpres Psota tedy přeškrtnu, místo podškrtnu. Na žádných takových seznamech figurovat nehodlám.

Na hlaváku mi ochotná průvodčí doporučuje nejlepší spoj do Brna. Do rychlíku EC zapadnu v 18:39, dám si v něm chlazené pivko a vypadnu ve 21:19 právě včas na to, abych na Zvonařce stihl spoj společnosti Tredos ve 21:30. Doma jsem tak o 2,5 hodinky později, ale to lze do příště ještě vyladit.

Na chvíli se vrátí střípky minulých let. Tentokrát jsem zde na víkend sám a hodlám toho využít. Vzduch se už sice blíží tělesné teplotě, ale to není veličina. Odbila devátá a cesta na západ je volná.

Nádrž s vodou je na maximu. Nasazuji si zuby (oblíbený náhrdelník) a cíl je jasný: Projet Slavonicemi a zapadnout dovnitř smrkových lesů České Kanady, pak opět z lesíka, do nitra jiného, ven, dovnitř ... až proniknu do plodného nitra borůvčí.

První litr vody je spotřebován na pouhý dojezd do Slavonic, v restauraci do sebe liji druhý a do lahve třetí. Není to ani nějakým enormním vypětím. Nedávno už jsem prošel zkušeností, že nohy si sice na svoji dávnou sílu vzpomenou, ale zbytek metabolismu nikoliv. Proto celou cestu škrtím výkon.



Ukazuje se, že v rybníku Pstruhovec se dá i koupat.Pstruhovec

První překvapení čeká už pár kilometrů za Pstruhovcem. Rekonstrukce Buvolí farmy v Rožnově značně pokročila. Restaurace, stánek, prostory pro děti. Rozmáhá se to tedy fest a začíná to být docela rušným místem. Využiji tedy dobrodiní zmrzliny, ale zároveň měním směr do trošku větší divočiny. Pár dalších kilometrů na východ se kryje s úmyslem navštívit opět Vysoký kámen nedaleko Kaprounu.



bizoní farma v Rožnověbizoní farma v Rožnověbizoní farma v RožnověPo dlouhé době navštívím Vysoký Kámen.

Zbývá poslední milník, který chci určitě navštívit: Zvůle. Cestou mě čeká překvapení číslo 2, když očekávám prolézačku lesem kolem skaliska a na místě zbývá jen to skalisko.



Skalka nedaleko Zvůle je tentokrát odhalená.

Překvapením číslo 3 je množství lidí na Zvůli. Zřejmě ekologičtí uprchlíci, kteří zdrhají před vlnou veder a táním ledovců do vyšších poloh. Asi jsem neměl na webu vyžvanit, že je to nejlepší výchozí pozice na výlety po České Kanadě.



Zvůle

Přichází asfalt. Nudný, ale nezbytný, pokud se mám někam dostat. V Dačicích tentokrát nezastavím a pokračuji přes zpomalovací pás Brtnické Vrchoviny domů. Další litr kapaliny tankuji až v Jemnici. Ještě že se v tomhle počasí vyhýbám pivu. Během cesty jsem vychlemtal 5 litrů limonád a vody. V jakém stavu bych musel být, kdybych to nahrazoval pivem?

Nad Vranovskou přehradou zapadá slunce a při koupačce se dávám trochu do pořádku. V této chvíli to už přes 150 km bude. Představa dalšího litru limonády je velice lákavá, ale pohled na chumel lidí, kolem čehokoliv, co by mohl být obchod, je docela odrazující. Stačí párkrát hrábnout do pedálů a jsem v Lesné, v přívětivé malé hospůdce, kde 2 stréci u stolů už jakou dobu popíjejí svoje jedno večerní pivo a kde veškerá kapacita hostinské je volná pro mé nejzvrhlejší gastronomické choutky. Pátý litr a topinečka je tak akorát na to, abych dostal trochu tah a v klidu dojel domů.



pauza na Vranověpauza na Vranověpauza na Vranověpauza na Vranově
pauza na Vranověpauza na Vranově

Těším se na další ale trochu chladnější víkend. Prozatím uvidíme, za kolik to dá do Práglu Tunka.