Vysoké Tatry ve dvou

Datum: 07.09.2013
Autor: Mapař

"Nechci do hor. Jsou nebezpečné."

"Neboj kvítečku. V horních partiích ti nic nehrozí. Medvědi jsou dole v lese. A navíc jsem ti pro jistotu koupil loveckou kudlu. Budeš v úplném bezpečí."



mazlík pro kytičku

Pro vysvětlení: Upravte onu známou otázku "Pane, máte drobáky?" na "Pane, máte žvanec?" a představte si tazatele, který nemá tolik zábran, ale má pár set kilo + velké zuby a drápy. Ten "potřebný" by se blbě odmítal, takže v boční kapse batohu jsou permanentně oplatky. Nůž v protilehlé kapse je na opravdu průserové situace.

Přesvědčování se bůhví proč nesetkává s úplnou odezvou. Ještě dostávám za DŮ se poptat v trafikách po pepřovém spreji. Jeho přítomnost každá z trafikantek před podivným individuem pochopitelně zapírá.

Původně mělo jít o rodinný výlet koncipovaný v tom duchu, že výlet na Štrbské pleso = výlet do Vysokých Tater. Jednak mi původně plánovaný týden nevychází v práci, jednak vnímám občanskou povinnost vysvětlit, co to Vysoké Tatry doopravdy jsou. Škrtám tedy Roháče, ve kterých jsem nikdy nebyl a do kterých bych se rád někdy podíval. Místo toho se pozornost stáčí k Zamkovského chtatě, Rainerově chatě, Sliezskému domu a Popradskému hotelu.

Nakonec vychází nejlépe Zamkovského chata. Volné místo, výborný přístup do Malé Studené doliny, dobrý do Veľké Studené doliny, lanovka na Lomnický štít docela blízko a přijatelné ceny. Na Hrebienok do téměř 1300 m se lze dovézt lanovkou a zbývá vyjít cca 200 výškových metrů k chatě.

http://www.zamka.sk/

http://www.vysoketatry.com/chaty/zachata/zachata.html

Jde o chatu s dlouhou předválečnou historií. Vevnitř v restauraci naleznete na stěnách dobové fotografie a dokumenty. Potraviny a nápoje se do chaty nevozí, ale nosí. Ano, zde už začínají Tatry.

8.9.

"Slíbil jsi mi, že budeme chodit po rovině."

"Slíbil jsem limit 10 km a že zůstaneme v údolích."

První den je krásně. V těchto končinách to je pokyn k výletu. Ne po obědě, ne za hodinu. Hned!

Teryho chatu máme v teplém bezoblačném dni na ráně nejvíc. Úvodní citát ale patří k výhledu na krpál před chatou. Údolí zde má pár set metrů vysoký schod. I za ním jste ještě v údolí, ale už v dost odlišném. Zmizela dokonce i kleč. Tráva je jen na několika mála místech. Jinak je zde teplo. Dokonce si můžete chvíli zaplavat v jednom ze Spišských ples (dokud voda teče, dá se v ní plavat). Zde už víc chtít nemohu. Kytička může 3 hodiny kvést na sluníčku a já zbaven batohu vyletím jako z praku na jedno z míst, kam jsem se nikdy dřív nedostal:

sedlo Sedielko

Za ním začíná sestup do severních Tatranských údolí pořád ještě na Slovenské straně. V údolích jsou ještě teď na konci léta vidět sněhová pole. Serpentiny nahoru do sedla jsou zpevněny kulatinou zapuštěnou v suťovém svahu. Při stoupání míjím jeden pár a zeptám se paní, kam tudy vlastně jdou.

"To se zeptejte manžela. Ten to ví."

Vrtá mi to hlavou, protože tím směrem je nejbližším místem s postelí 12 km vzdálená Tatanská Javorina. Tu potvrdil i onen manžel. Cesta dlouhým stínem Morie. V kraji, kde krom lesů není skoro nic. Jen by se v něm mohlo dobře dařit medvídkům. Před výletem zřejmě manželce neukazoval mapu. Citlivé informace zatajil jistě z ohleduplnosti. Aby ji šetřil.

Z dětství si pamatuji z Tater sestup po něčem suťovitém. Navíc se mi ta slova "Tatranská Javorina" tak divně válí po jazyku. Ale že by tato cesta v dětských letech? Neodolám a pošlu SMS s dotazem. Ukáže se, že na Sedielku jsem opravdu poprvé, ale v Javorině jsem už kdysi byl.

U Sedielka je Malý Ľadový štít (jen o 52 m nižší než Gerlach). Zdá se docela dobře dosažitelný. Nahoře je rozeznatelných pár postav. Přemýšlím, zda regulérní horolezci, nebo jen neukáznění turisté, ale přilby mají. Lana se tam zdá se nepoužívají.

Na zpáteční cestě mi na rozcestí u Příčného sedla zbývá hodina a pět minut. Cesta k Teryho chatě je oficiálně 30 minut, takže já a nalehko ji musím dát do 20. Zbývá 45 minut? Alespoň nakouknu škvírou Příčného sedla do čarokrásné Veľké Studené doliny. Půjde to?

Pár lidí jde dolů. Řetězy jsou vedle sebe 2. I při velkém vytížení cesty je používán téměř výhradně jeden. Domnívám se proto, že jeden je na výstup a jeden na sestup. I při dodržení ohleduplnosti se tak vrátit šlo. Teprve o dva dny později se na vstupu do Veľké Studené doliny z informační cedule dozvím, že se smí přecházet jen z malé do veľké a ne naopak. Jinak byla tato odbočka celkem zbytečná. Sedlo bylo tak zasekané lidmi, že se z regulérně dostupných pozic výhled do Veľké Studené doliny ani plně neodkryl.



cesta na Teryho chatu - raní výhledcesta na Teryho chatucesta na Teryho chatu; Už ji vidíme.cesta na Teryho chatu
cesta na Teryho chatucesta na Teryho chatucesta na Teryho chatu; Jsou zde připraveny hole na zimu.cesta na Teryho chatu
u Teryho chatyu Teryho chatylidé stoupající do Příčného sedlacesta na Sedielko
Modré plesoModré plesocesta na Sedielkocesta na Sedielko
Malý Ľadový štít ze Sedielkaseverní část TaterMalý Ľadový štít ze Sedielkaturisté ve směru od Tatranské Javoriny
sníh ještě v záříseverní část Taternávrat k Modrému plesuvýstup na Príčné sedlo
výstup na Príčné sedloVeľká Studená dolina z Príčného sedlaVeľká Studená dolina z Príčného sedlau Teryho chaty

9.9.

Předpověď na další dny není dobrá. Vypadá to dokonce, že další dny začínají už dnes. Navíc nožky nejsou úplně v pořádku a má tedy být odpočinkový den.

Lomnický štít?

Minimálně se lze ze zdejšího menu výletů zakousnout do Skalnatého plesa. Lomnický štít lze zvážit na místě. 30 Euro na osobu představuje určitý námět k zamyšlení. V této těžké chvíli pomohl vítr. Díky němu byl provoz lanovky pozastaven, takže je možné nechat mozek vypnutý a šetřit ho do šichty. Místo přemýšlení je možné se nedaleko plesa pomuchlat s kočičkou.

Zdejší zajímavostí je Skalnatá chata, respektive především její chatař Ladislav Kulanga.

http://www.vysoketatry.com/chaty/schata/schata.html

Ten jako nosič drží několik váhových rekordů (některé náklady přes 2 metráky) a v celkovém součtu má odnošeno přes 1,1 miliónu kilogramů.



oddychovka na Skalnaté Plesooddychovka na Skalnaté Plesooddychovka na Skalnaté Pleso; Nová sjezdovkaNějaký kaskadér dostává bagřík dolů.
Skalnaté pleso

10.9.

Z postele se nakláním tak, abych viděl mraky. Vidím štíty zalité sluncem. Po včerejším odpočinku je kytička zase svěží a připravená k dalšímu příjemnému slunění. Z menu výletů uzobáváme poslední zbývající: Veľká Studená dolina. Nedostaneme se sice až ke Zbojnické chatě, ale o to ani nešlo. Máme důstojnou náhradu v podobě pikniku na balvanu uprostřed zurčící vody Veľkého Studeného potoku.

Od lávky se otevírá výhled do vysokohorského nitra údolí. Není zde takový prudký schod jako v Malé Studené dolině. Tato je otevřenější do prostoru a zelenější. Z dřívějška ale vím, že z oblastí kolem Zbojnické chaty vypadá dolina jako izolovaný svět. Jako by nic jiného, než Tatry ani neexistovalo.

Vyšší části údolí také mají celou řadu ples. Krásně to vynikne při pohledu z vrchu, pokud překročíte sedlo Prielom a vystoupáte na Východů Vysoků. Na začátku léta tak můžete vidět v teplé prosluněné krajině Ľadové pleso pod ledem.



Obrovský vodopádvýlet do Velké studené dolinyvýlet do Velké studené dolinyNa Zamkovského chatu se zboží nosí.
výlet do Velké studené dolinyvýlet do Velké studené dolinyvýlet do Velké studené dolinyvýlet do Velké studené doliny
zahrada Veľkého studeného potokazahrada Veľkého studeného potokabalvan u cestyzahrada Veľkého studeného potoka
dopravní spojení na Zbojnickou chatuzahrada Veľkého studeného potoka

"Kam by se tu ještě dalo jít?"

Poupátko pouští do skal kořeny. Nerad přiznávám, že teď už jedině dál. Symbolickou tečku udělá počasí. Mraky a déšť. Čas zmizet do termálů.