In-karta

Datum: 09.07.2013
Autor: Mapař

"Ten formulář si nejprve vyplňte a pak ..."
"... ve které je čip ..."

Z chorobné zvědavosti převezmu formulář na slevovou železniční In-kartu. Při hledání nejméně nákladného řešení při dojíždění se na to alespoň podívám.

Nejprve trocha teorie:

Řekněme, že chcete dohlížet na pár svých bližních. Klasická sledovačka. Těch muklů nebude nějak moc. Jen cca 10 miliónů. Pořád je to ale hodně na to, aby jste na každého nasadili svoji gorilu. Dobře. Trochu se uskromníte. Stačí alespoň zhruba, kdy kam jezdí.

• Pro začátek od těch cucáků potřebujete, aby štěnici spojili se svoji jednoznačnou identifikací a nedělali vám v databázi bordel nějakými neurčitostmi.
• Když už máte spárované štěnice a mukly, potřebujete, aby si to ti lidé vozili všude sebou, nebo nějakým jiným způsobem řekli, kam se kdy hnou. Můžete třeba evidovat nákupy zlevněných jízdenek proti číslu karty, číst čísla karet během jízdy atd...
• Když získané údaje o pohybu čísel karet v nějaké databázi zpárujete proti údajům z registračního formuláře, máte co jste chtěli. Asi bych o tom něco tušit měl, když vyvíjím informační systémy.

Jak toho dosáhnout? Dnešní doba nabízí možností... Nejklasičtějším donucovacím prostředkem bývá sleva. Na to téměř všichni ti volové zaberou. Takovým běžně nejviditelnějším příkladem může být třeba pražská OpenCard.

Ale konečně zase zpět k In-kartě. Podívejme se na první bod:

In-karta je vázaná na osobu. Je tuším za 7 kilo a lidé ji mají zacálovat každý jednotlivě. Ne si ji půjčovat mezi sebou. Jaké údaje na formuláři chtějí?

První pozitivum: Nevidím zde rodné číslo. S tím by asi měli problém cizinci. OK. Jedeme dál.

Máme zde jméno, příjmení, datum narození, místo narození (!) a celou adresu. Datum narození má úzkou souvislost s typem slevy. Dejme tomu. Na co ale kurva ČD chtějí místo narození? Připomínám, že zároveň mají první část rodného čísla - pohlaví (příjmení) a datum. Místo narození úzce souvisí se způsobem přidělování rodných čísel. Když se v databázové vyhledávací podmínce ocitnou všechny tyto údaje, dostaneme v rámci našich končin přesnou identifikaci.

Mno. Asi bych železnice nepodezíral z diktátorských či imperiálních choutek. Fungují ale v jakémsi prostředí a pochybuji o tom, že možné výsledky vyjednávání pár havounů v propocené zvukově izolované místnosti mají nějaké limity. Tu hlavní otázku vidím v tom, proč se srát s nějakou slevovou kartou, když lze zlevnit plošně? Třeba ne takovou měrou, ale aspoň odpadá nesmyslná agenda. Co se tím asi tak sleduje?

Mohou být samozřejmě i jiná vysvětlení. Na formuláři je ono známá volba: "Souhlasím se zasíláním informací a speciálních nabídek". Cenové zdůvodnění je ale spíše na hraně. Informačními materiály na nádražích by mělo být možné dosáhnout podobného efektu a šetřit naše lesy.

Osobně zůstávám raději u osvědčené technologie stealth. Nepotřeboval jsem OpenCard a přežiju i bez In-karty. Za ty prachy to stojí. To, co prasklo v souvislosti s operací PRISM by mělo varovat. Ne snad, že by to bylo samo o sobě překvapivé. Je jasné, že NSA šmíruje, co se dá. Horší je ale ten výrok, že seznam nespolupracujících zemí je kratší než seznam spolupracujících.

"Vyplňte alespoň jeden z níže požadovaných kontaktů" ... a dostanete slevový pamlsek.