 | |||
Datum: 20.01.2013
Autor: Mapař
| |||
Po nějaké době opět na srazu u Dyje. Nikdo. Kontroluji čas. 8:48. OK, určitě někdo přijde.
Přišel a ... odešel. Prý do tepla fitcentra.
I když poctivě počkám do čtvrt, nakonec stejně vyjíždím sám. Protože jsem se včera ládoval asfaltem ve směru na Pálavu, dneska zajedu trošku do přírody. Klasika přes Šobes, ale vezmu ji v opačném směru.
Škoda, že nikdo další není. Přitom podmínky jsou perfektní. Například na Hájence je terén dokonale připraven pro pořádání mistrovství světa v jejím vyjíždění. Také se v polích objevilo dost běžkařů. Zrovna když jsem se nad Mašovicemi ocitnul mimo les, jeden běžkař se mě trochu zvědavě ptal, jak jsem se tam dostal. Popravdě odpovídám, že z lesa od Hájenky. Není důvod ho krmit nepodstatnými maličkostmi, jako že jsem celou cestu kolo tlačil.
 |  |  |  |
Od tohoto místa k silnici se už jet dalo. Samozřejmě ne po částečně podupaném sněhu na cestě. Po něm se dá ujet možná metr. Kousek se tedy vezu až ke vzpomínkovému místu v Mašovicích a u něj odbočuji na střelnici. Vycházím z toho, že cesta na Šobes z Podmolí bude také stát za prd, tak alespoň vyberu takovou cestu, abych netrpěl dlouho. V pondělí musím jet do práce a nemám čas tu přes noc bivakovat v nějakém záhrabu.
Po troše bloudění zkratkou se dostávám na signálku od Podmolí a ukazuje se, že nestála za prd. Možná to souvisí s odklízením kubíků dřeva. Za zatáčkou opět v téměř panenském sněhu. Málo jetý. Rozdalo si to s ním jen pár pěších a běžkařů. Teď do něj vniknu já. Protože Šobes byl podupaný minimálně, byl sjízdný skoro celý. Ale přece jen jsem nějak vyměkl, když vřesoviště a Sealsfield škrtám a od Šobesu jedu nejkratší cestou na asfalt.
 |  | ||