období vegetačního klidu

Datum: 06.07.2011
Autor: Mapař

Konečně je zde chvilka léta, kterou si užiji skutečně jako léto. Celý týden doma. Konečně. Pohodička, nikam se nehnat, na chvíli si odpočinout od vítězného tažení na další země (práce), či od nahánění dvou set kilometrů za víkend (údržba fyzičky před výlety v horách). Už začátek je příznačný: Zmeškání závodu Znovín Cup. Ale nebylo to nedopatřením a nijak nelituji.

Během týdne mohu ty dvě kila najet také. Ale ne tím, že bych valil někam daleko, ale tím že to na Vranově 5x zapíchnu u vody, zaplavu si, cestou zahoubařím. Jediný průser je pak v tom, že mám pořád na talíři houby.

Také si lze v klídku zaúřadovat: Z propozic výletu na Pamír všímám, že někteří lidé už budou na místě, takže z Prahy odletí krom průvodce jediný další účastník. No a vedle toho stojí fakt, že pro aklimatizaci na Mont Blancu bude jedno místo v autě neobsazené… Co ještě dalšího se musí stát, abych konal?

Postřehy z jednotlivých dnů:

• Sobota: prospaná.
• Neděle: Na Vranově jsem za exota, když v dešti, větru a 15°C zaplavu přes Švýcarskou zátoku tam a zpátku. Pod vodou neprší, nefouká a je tam přes 20. Potíž je jenom po vylezení zvládnout oblékání tak, aby mi například neuletěly kalhoty někam z dosahu. Těším se, až zapadnu do lesa na houby. Počasí se zjevně také těšilo, a zalévalo mě, jak mohlo.
• Pondělí: Podmínky se jeví rozumnější. Tím je myšleno především to, že bych dnes nemusel z toho lesa tak zdrhat. Další koupačka na Vranově. Skutečně se s něčím vracím. Tedy hlavně s kuřátky. K jejich polovině přicházím krajně nezvyklým způsobem: Dává mi je jiný houbař, který zřejmě neplánovaně ukazoval houbaření svým dětem a nemá houby kam dát.
• Úterý: Orgie lenosti. Kouknu z okna, nechce se mi zase koupat při tomhle počasí, tak popadnu batoh a jdu přes Šobes pěšky. Nedaleko Hradiště narazím na rozkládající se srnu (Paní, ani nemusíte do obchoďáku. Tady je masa dost.) Trošku si oživím znalost zelené značky ke Královu Stolci, propletu se zadními cestami k Šobesu, tam mě na občerstvovačce tak zaujme Sauvignon 2010 pozdní sběr (Hnanice, trať U Kapličky, logo ještěrky), že naprosto netypicky kupuji láhev a dál už jen pokračuji s poměrně dost kuřátky, žampionem a hříbkem v tašce.
  
  
• Středa: Nádherný den. Není co řešit. Hurá na Vranov. Samozřejmě až poté, co dospím do 10 hodiny. Celé hlavní jezero sice neobeplavu, ale přece jen si dopřeji zhruba půldruhakilometrový výlet od převozu ke skále u hráze, návštěvu pláže a doplavání zpět k převozu. Na pláži si na chvíli připomenu dětství – typicky zakalená voda u pláže, hrady z písku, docela dost lidí atd. Samozřejmě v tom sluníčku nebudu od převozu nikam spěchat.
• Čtvrtek: Teprve pohled na radar mě přesvědčí, abych si ještě jednou zajel na Vranov. Žádné houbaření. Jen si po pár letech opět dopřávám plavecký výlet kolem hlavního jezera a nahlédnu třeba do Stříbrné zátoky. Voda je na těch 4,5 km jako dělaná. Pláž tentokrát obeplavávám s přiměřeným odstupem, ať nekřížím trasy příliš mnoha prvňáčků. Naprostá pohoda zakončená sladkou tečkou v restauraci U Vodnáře. Jenom večer zcela vážně uvažuji o tom, že se další den už nebudu nikde opékat (jsem docela rudý) a poležím si doma s knížkou.
• Pátek: Svoji vyhrůžku plním. Skutečně přelouskám jednu knížku o boji s onemocněním kuru.
• Sobota: Třicítky, slunce, sucho... Na tohle jsem přece čekal celou zimu. Ještě jednou Vranov, ale tentokrát pojedu kolem Jevišovic, abych zahrál parodii na houbaření. Na Vranově se budu jen tak povalovat a občas zalezu do vody.
  
  
• Neděle: Po čase si opět připomínám zdejší informační praktiky Dolního Vidlákova. V souladu s plánem akcí jsem krátce před devátou v Suchohrdlích na Červeném dvoře a tam - nikdo. Někde v temném příšeří byla akce odvolána. Schválně, můžete se podívat, zda ohlášený puťák po památkách Napoleonova působení na Znojemsku alespoň dodatečně zmizne: http://www.cykloklubkucera.cz/view.php?cisloclanku=2010120003