Vyjížďka po vinařských stezkách

Datum: 15.05.2011
Autor: Mapař

Včerejšek měl lepší počasí. Trochu kape a přijíždím k prázdnému shromaždišti u Nové lékárny. Na to, že je oficiální akce, to chvíli vypadá bledě, když tu najednou … Maruška. Scotty se nepatrně zdrží a Maruška přijela napřed proto, aby lidé zatím neujeli.

Nikam se ujet nechystám. Bednaříci sebou mají i svého víkendového hosta, který byl na včerejším maratonu rozhodčím. Pospolu očekáváme celí natěšení Čestmíra. Včera výslovně tvrdil, že dnes pojede na kole. Ještě chvíli si počkáme a skutečně. Přijíždí klubové auto a v něm Čestmír. Jen ten nosič s kolem není nikde vidět.

Dnešní oficiální akce byla u vinařů oficiálně odvolána, protože by vyloženě plýtvali silami na pár lidí – a to ještě, pokud bychom se rozhodli jet. Po další chvíli se objevuje Vlaďka. Ukazuje se, že Přibylovi zdržel problém s blatníkem. Vlaďka je tu dřív podobně jako předtím Maruška proto, aby vyžádala ještě chvilku do odjezdu. Když zjišťuje „ohromující počet účastníků“, ušetří mi k tomu další komentáře a udělá mokrou práci za mě. Cituji: „Většina našich cyklistů nejsou bikeři, ale sračky.“ Za pár okamžiků je zde i Petr a tím jsme všichni. Devátá odbyla už dávno.

OK. Návštěvy u vinařů jsou odvolány. Co dál? Jedna návštěva odvolána není. V Louckém klášteře stále někdo je a takový podnik funguje nezávisle na obsazení jakékoliv vyjížďky. Byl i v původním programu první zastávkou. Jak je zde dnes trochu méně rušno, mohu se více rozhlédnout kolem. Hned před klášterem je stánek s čokoládou. Tím není myšlena čokoláda, kterou byste mohli normálně sehnat v obchodě. Ale přihraji info:

www.cokobanka.cz

Také si mohu něco přečíst o historii kláštera. Hned úvod je docela pikantní: „… a kníže jej založil pro spásu duší svých a svých rodičů. Historici jedovatě dodávají, že věru bylo co zachraňovat. Kníže Konrád Otta, narozený někdy po roce 1132, za sebou měl pestrý život …“

Však ten náš bude za chvíli také trochu přibarven: Z dobře informovaného zdroje se dozvídáme, že nedaleká Námořnická krčma má akci. Akcí je myšleno to, že jsou nasazeny Jakešovy ceny: Smažák za 10 a řízek za 22. Snad nebude dobová i obsluha. Jdeme na zteč. Důchodci nemají šanci.

Dokonce bylo možné šupnout kola dovnitř na místo, na které vidíme. Restaurace vytváří stylové prostředí myslím docela zdařile. Celkově trochu strohá, což by námořnické tématice odpovídalo. Na stěnách pár modelů plachetnic a zdá se, že i docela věrných. Na pohled jsem si všiml jedině problematických žebříků, ze kterých by námořníci asi padali jako hrušky.

Po bohatém vinařském programu a občerstvení nabízejí Přibylovi ještě koncovku doma. Má to souvislost s bednou načatých vzorků, kterou naopak dodá Scotty. Ne, že bych už nebyl trochu cinknutý, ale to je hezké pozvání a přece jen lze další vinařský program držet na přijatelné míře. A nelituji. Ukazuje se, že Petr má podobně velikou a prastarou kolekci fotografií jako já. Možná dokonce ještě o něco větší. Jejich stáří je podobné, protože je dáno vznikem a rozšířením digitální fotografie. Pokud čekáte nějakou hromadu souborů bez ladu a skladu, tak to ne, ne, ne. V téhle kolekci se lze vyznat docela dobře. Dýchne tam historie. Je to zas v jiném stylu, než fotím já a tato promítačka je zážitkem.

Nakonec se loučíme a lze si říci, že dnešek byl vlastně dobrá jízda.