 |  |  |  |
 | |||
Datum: 17.04.2011
Autor: Mapař
Ze včerejška mám potvrzeno, že dnes se koná oficiální klubová vyjížďka. Neví se sice, kdo přijede na oficiální akci, ale prý by tam alespoň jedna účastnice (Marta Kocová) měla být. Očekávám tedy alespoň průměrnou sešlost vyjížďkářů. V 8:55 jsem tedy u Nové lékárny a zde … nikdo. Tím myslím včetně organizátora. Napadá mě analogie mezi CKK Znojmo a Beatles – obě skupiny se už rozpadly.
Zkouším roh u prodejny Cyklo Kučera. Nic. Podloubí obchoďáku Dyje coby místo srazu nedělních vyjížděk a … bingo. Jsme dva. Pokud bychom čekali zde, tak tomu jistě i zůstane, protože vyjížďkářská banda je dnes v České Kanadě. Přesun zpět k lékárně na oficiální akci a doufat v zázrak.
V 9:20 se rozcházíme i my. Šlo by samozřejmě jet spolu, ale existuje, zdá se, atraktivnější plán. Oficiálním důvodem je obava, že (po včerejších 190 km) budu moc rychlý.
Rozhoduji se pro jednoduchý okruh přes Šobes. Dnes jsem tak „namakaný“, že volím směr od Podmolí, abych ten kopec sjížděl. Nikoliv vyjížděl. Nořím se do Gránic. Pod hájenkou dnes zastavuji, bez jakéhokoliv pokusu něco vyjet. Chystám se vytlačit kolo nahoru, když v tom zahlédnu něco výjimečného: sojčí pírko.
Tak to je klika. Sojčí pírka jsem v životě našel snad 2, možná 3. Zohýbám se pro čtvrté a najednou: Nebylo tu samo. Vidím druhé. Začínám to zde prohrabávat důkladněji a končím se sbírkou čtyř sojčích pírek. Asi zde zapracovala nějaká kočka. K tomu jinak nedojde.
Ve chvíli, kdy je dávám do batohu, je zde další neobvyklá událost: Přijíždí další cyklista – poznávám někoho, kdo projížděl kolem místa srazu a nezastavil. Ale teď zastavil. Dáváme se do řeči. Skutečně zkoušel tu oficiální vyjížďku, ale když se očividně žádná nekonala, jede obvyklý trénink. Padá zmínka o 50-ti kilometrech někde v lesích, o Králově stolci a Šobesu. Na poprvé mě napadá nějaká zkratka a sraz na Šobesu, ale po přímém dotazu, zda pojedu také, přece jen přepnu.
Myslím, že dobrá volba. Tempo bylo takové, že sice jedu, ale nijak se nerasuji. Hodně lesů, květin, ale po dobře sjízdných cestách. Honza má být doma někdy kolem poledne. Nemusím to samozřejmě hnát až takto do extrému a mohu se cestou odpojit, hodit na slunku veget a nejlépe u nějaké občerstvovačky. Naopak zjišťuji, že Honzovi jsou mnohé místní cestičky a místa trochu skrytá, tak jedno ukazuji, aniž bychom si museli výrazně zajet.
Onou občerstvovanou, kde se dělíme, je stánek Znovínu na Šobesu. Tam si pak v leže užívám slunce a náhodně vyslechnutých historek z Ukrajiny. Na předvěd, oběd a dezert zaparkuji v Konicích a odtud domů na druhý oběd a večeři.
| | | |
| |||