 |  |  |  |
Datum: 09.04.2011
Autor: Mapař
Tato sobota trochu vybočuje z řady. V 15h má být takové poloklubové setkání v Bezkově. Poměrně velká sešlost tvořená převážně původnějšími účastníky různých vyjížděk, závodů a podobných společenských akcí.
ALE: … bez kol
Doprava tam pěšky, zpět může být odvoz.
Po týdnu jsem nasezený dost, ale delší vyjížďka do tohoto programu moc neštymuje. Co s tím? Řešení je jednoduché: Vyrazím jen na Vranov, ale to tak, že pěšky. Tam dám krátkou koupačku a když se nikde moc nezdržím, Bezkov je téměř akorát. Hodinka zpoždění. Traduje se, že člověk dokáže s kolem ujet zhruba 4x tolik, co ujít. Když si tu vycházku přepočítám na jízdu, tak svoji dávku 170 km přece jen dostanu – aaaaááááccccchhhhh, to je úleva.
Pro koupání by nebyla úplně od věci trochu klidnější voda. Dnes dost fouká. Ale hlavní je, že už je tekutá a tudíž se do ní dá vejít.
| | | |
Setkání u Drbalů příjemně překvapuje. Při příchodu do Bezkova se obávám trochu formálnějšího stylu. Ten se naštěstí nekoná. Tohle je tvrdá pohodovka. Lze se tu setkat, když ne se „starými“ známými tvářemi, tak alespoň s dávnými známými tvářemi. Například Radka občas vídám na vyjížďkách, ale Jitku jsem tuším na vyjížďce nezahlédl od doby, co se na kole dost neúspěšně potýkala se zimou. Na Luďka a „Sluníčko“ také moc často nenarazím, s Vaškem se také nevídám moc často a tak by se dalo pokračovat.
V duchu zdejší pohodové atmosféry si kupuji flašku griotky, rozvalím se na slunci a pustím se do doplňování cukrů. Začátek hudební produkce je načasován zhruba na dobu, kdy slunce definitivně zaleze, takže ideál. Obával jsem se, že teď bude buď heavy metal, nebo dechovka. Ale discdžokej začíná kousky z doby československé hudbu. Nechybí ani Reklama na ticho. Výběr skladeb asi společnosti něco připomíná, protože zábava je za moment v plném proudu.
 |  |  |  |
 | |||
Smráká se. Uvažuji o odchodu před úplným setměním, protože žádné světlo nemám. Naštěstí jsem zavčas varován, že bych přišel o to nejlepší: Balet na motivy odchodu zimy a uvítání jara. Bude to propracovaný kousek, který je na běžné baletky příliš náročný. Proto se ho v kostýmech labutí zhostí ti nejzasloužilejší členové těchto společenských akcí.
Veškeré mé fotky z této akce najdete na následující adrese:
https://picasaweb.google.com/100767297304402451090/20110409VitaniJara
Už začátek představení bere dech. Duče je excelentní režisér. Volba labutí je pro tento příběh pochopitelná, protože v našich končinách jsou to ptáci úzce spjatí se zimou. Když odlétají, tak si ji vlastně „berou s sebou“ a přenechávají zemi jaru.
 |  |  |  |
Bravo.
Trápení zvířátek tedy dokončím až po představení. Gránice ani omylem, takže přes Cíňák. Ani si nejsem stoprocentně jist, kdo mi na hlavu nasazoval třpytivou paruku. Tak zhruba si myslím, že Jitka. Na takové noční odchody z večírků super věc. Na hlavě samozřejmě ne, tam se vám bude plést do výhledu. Když ji ale držíte v ruce a mašírujete si to po krajnici, tak jste hrozně nápadní. Rukou melete sem a tam. Řidič, který na tu třpytivou paruku posvítí, nemá šanci takový pohyblivý cíl přehlédnout.
Teď už jen do hajan a ráno hurá na nedělní vyjížďku. Bylo to krásné.