Novoroční vyjižďka

Datum: 01.01.2011
Autor: Mapař

Novoroční vyjížďka je jednou z oficiálních klubových akcí. Jako na většině takových společných akcí se ani zde nehraje na nějaké výkony, ale jde prostě jen o to setkání a trochu se po noci strávené často někde u „bedny“ trochu hýbat na čerstvém vzduchu.

Přijíždím přibližně na čas. Blíží se 13:00 a … nikde nikdo. Jen Bednaříkovi mě minuli a pokračují ještě necelých 100 metrů k Cyklo Kučera. Někdy tam ty vyjížďky začínají také, ale oficiální start této je od nové lékárny. Respektive, někdo přece: Jedna slečna se mě zeptá, kde dnešní vyjížďka začíná. Tož – zde od lékárny, ale mohlo ještě dojít ke zmatku. Obě místa jsou na dohled, tak to půjde. Ukazuje se, proč je tady: Slečna je reportérkou a klubové akce nejsou úplně nezajímavé pro tisk.

Namátkou: Klub zřizuje místa technické a první pomoci, jsou zde nějaké průvodcovské služby, pořádání závodů (Velká cena města Znojma patří mezi nejstarší a asi nejunikátnější cross country v České Republice), akce pro širokou veřejnost (mimochodem – Kdo přijede na sraz novoroční, ten jede s námi.), atd, atd… Stačí pohled na kalendář akcí a je o aktivitách (byť asi ne o všech) docela jasno. Ale pozor. Do kalendáře mohou být přimíchány osobní aktivity.

Se zpožděním se společnost rozrůstá. Není úplně jasno o trase, ale jen o cíli. Bohužel je cíl dost blízko, což může některým účastníkům našeptávat hříšné myšlenky na zkracování cesty – a taky, že jo. Ale to až později. Než se vůbec dostaneme ze Znojma, tak to ještě bude jízda. Teď ještě jde hlavně o to setkání a na novoroční vyjížďce jsou skutečně lidé, se kterými se už běžně nesetkávám. Například Eva je v posledních dobách návštěvou dost vzácnou.

Dostávám něco na zahřátí. Zpočátku milé, ale později se raději snažím odmítat. Jinak by zahřívadel bylo časem dost na zažehnutí jaderné fůze. Konečně vyjíždíme a … vzápětí zastavujeme asi 50 metrů nad Cyklo Kučera. Oficiálně se tam jde na panáka, ale cedule s nabídkou o tomto tvrzení způsobuje pochybnosti. Tuším, proč mohl být ten druhý bod nabídky tak levný. Je to o tom, kdo je vepředu a kdo vzadu.

Před údajnou hospodou čekám s posledními žijícími cyklisty u osiřelých kol. Ve chvíli, kdy už téměř zanikly veškeré naděje, se zbytek bandy konečně objevuje. Hoši už jsou hotovi a můžeme jet dál. Mirek dokonce pookřál tak, že se nakonec rozhoduje jet a jde si pro kolo.

Konečně na cestě. Protože polňačky budou dost zledovatělé, zbývají téměř jen silnice. Je to podloženo zkušeností ze silvestrovské vyjížďky. Zaslechl jsem údaj: Na překonání Kraví hory asi hodina. Scotty ještě navede část skupiny k návštěvě Radka Stojaspala v Příměticích. Je to fajn, ale skupina se tak úplně natvrdo rozpadne. Pokračuji dál s Čestmírem. Skutečně nalézáme další skupinku na této vyjížďce, ale ta to hned za Příměticemi otáčí zpět na Znojmo. Amanita je hříšně blízkým cílovým bodem a může svést na scestí.

Tohle tedy ne! Když už, tak se odpojím a jedu. Když jedu sám, dám alespoň Vranov. Je kousek.

Později se ukazuje, že tímto směrem jsem se nevydal sám. V obou směrech jsem se potkal s několika lidmi na kolech (většinou silničních). V protisměru například Karel Sumbal, či Jarda Novák. Takto se proderu silným protivětrem a chytám u přehrady kousek krásného odpoledne. To by stačilo. Teď ta silvestrovská. Volám Čestmírovi do Amanity. Zábava je v plném proudu a pohodlně ji stihnu. Zde od Vranovské přehrady může být dojezd do Znojma s přihlédnutím k příznivému větru kolem 45 minut. Není na co čekat.

Zábava v Amanitě pořád valí a dlouho valit bude. Zjevně musí trvat už nejmíň půldruhé hodiny. Ještě jsem se nedozvěděl, jak se této „cyklistické vytrvalostní disciplíně“ říká. Dá zabrat, ale na vybavení není přitom nijak náročná. Stačí přijít na sraz s jakoukoliv plečkou a „jízda“ může začít. Po vyjížďce mám chuť na něco sladkého a zde narážím na unikátní bod nabídky: Sladká pizza.

Neuvěřitelné, ale opravdu se to dá udělat. Jsou na ní například oříšky, jablka, čokoláda. Čestmír mě zpočátku přesvědčuje, abych to jedl rychle, protože on to pak nerad studené. Nakonec si objednává celou a dobře dělá. Je to bašta. Společné posezení pokračuje nadále, i když na můj vkus je to dost protahované. Ale dobře. Jsou zde i docela legrační záležitosti:

Děti na takovém sezení jsou časem v rozpoložení, které se dá docela dobře očekávat. Ve skříni je ale zaoblená vitrína, která při troše fantazie může představovat kosmickou loď. Děcka se skutečně daří na chvíli uklidit do kabiny kosmické lodi. Ale poté se je nedaří přesvědčit, že už jsou ve vesmíru a nesmějí otevírat.

Nakonec nečekám na to, až se rozejde i „tvrdé jádro CKK“ a mizím. Byla to (až na to zkracování) milá vyjížďka. Jinak by bodla předem promyšlená trasa, nebo pro sichr vzdálenější cíl.