Bezpečnější silnice (o jednu mrtvou)

Datum: 28.11.2009
Autor: Mapař

Ve volném dni se rozhoduji udělat odpolední výlet do České Kanady. Ve srovnání s nedávnou Šumavou se bude málo chodit a hodně jezdit. Ke konci České Kanady se rozhoduji zaparkovat ve Slavonicích a užít si jídla. Na začátku zpáteční cesty fotím večerní scenérii nedaleko Pstruhovce. Tento nenápadný počin se později stává jednou z indicií při skládání celkového obrazu příštích událostí.

Teď bych mohl napsat, jak mi ve Slavonicích chutnalo a jak se mi dobře jelo dál. Takové tvrzení má ale jednu podstatnou vadu: O občerstvení už nevím skoro nic a odjezdem ze Slavonic má paměť dočista končí. Jak je to možné?

V době návratu vědomí, jsem bez bolestí či zjevných pohybových problémů na nemocničním pokoji. Ukazuje se, že pokoj patří pod JIP (překlad JIP: 3 nápravně-výchovná skupina v nemocnici se zvýšeným dozorem). Později se budu divit také tomu, že jsem v Českých Budějovicích. Lékaři i sestry trvají na tom, abych ležel. Zkuste si to někdy bez zjevných potíží s pohybem. Do týdne budete na prášky i bez zranění. Také pořád melou něco o tom, že jsem boural se srnou. Jsou v tomto tvrzení tak vytrvalí, že po týdnu rezignuji a uvěřím. Nudné dny oživí pár akcí: Například sken mozku nebo odstraňování drátů z čelisti. To je vůbec milá kratochvíle. Přijde lékař s kleštěma v ruce (trochu připomínají štípačky) a požádá vás o otevření úst…

Nicméně tady je naopak co ocenit. Celou tu dobu je stravování bez jakýchkoliv problémů. Jenom si ještě měsíc od bouračky potřebuji dávat pozor na žvýkání tvrdých kusů něčeho. Jinak o fraktuře čelisti nevím.

Trochu víc věcí prozradí propouštěcí zpráva z Jindřichova Hradce (první záchytný bod ještě před Budějovicemi):

Trauma hlavy jako cyklista, na místě nalezena mrtvá srna, předpoklad srážky… Od pacienta jen základní informace a jednoslovní odpovědi, více není schopen…. fraktura levé čelisti, ostatní negativní. Obj: při vědomí, reaguje na bolest dobře…

Prostě podrobné zkoumání následků v jasné snaze zjistit, co dál. Pozdější zprávy ještě přidávají nalomený krční obratel. S pohmožděním mozku zpráva nekecá. Počáteční výpadky paměti naštěstí řídnou. Přesto postupem času objevím pár děr v paměti takového rázu, že nezbývá než si přiznat poškození pár synapsí. Jen pár takových, ale druh ztracené informace nedává prostor k omylu. Zajímavé je, že se policejní zpráva nijak propastně nebude lišit od lékařské. Ostatně, co chcete napsat o nalezené bouračce se srnou. Nanejvýš, alespoň ze zvyku, vyloučit alkohol. Což se stalo.

Ale co se tenkrát vlastně stalo, abych se stal bezvládným tělem ležícím na silnici vedle mrtvé srny? Zkusme složit jednotlivé střípky celé mozaiky. Teď už jich je docela dost:

Co z toho? Závěry jsou možná zajímavé, ale dá se z nich vydojit něco užitečného?

Pokud otázku „Jak se takové kolizi vyhnout?“ berete doslova, nacházíte se mimo mísu. Srnčí zvěř při hodnocení situace dělá jeden zmatek za druhým, a když potkáte stádo, bude mít navíc tendenci držet se pohromadě (a dělat blbosti společně). Když se srna snaží uniknout pozornosti, tak „v pudu sebezáchovy“ hopsne třeba před kamion. Nikdy nemáte jistotu, že se vyhnete srážce. Lze mluvit o její pravděpodobnosti a o „mezní rychlosti přežití“. Vím, že po svých jsem odešel z jiné srážky v cca 40 km/hod. Ale to jsem byl ve veliké výhodě. Při 40 zřejmě přežijete bez fatálních škod, ale 30 je poměrně bezpečnou mezí. Tahle informace bude k ničemu, když nebudete vědět, kde a kdy ji použít: Zvěř se zvýšenou měrou přesunuje někdy mezi dnem a nocí. Tedy ráno a večer zvlášť bacha. Bude se se zvýšeným potěšením přesunovat mezi občerstvením zdarma (polem) a noclehárnou (lesem). Vás budou zajímat jen úseky z kopce, protože jinde jste v rychlostních mezích. Dokonce ani na dlouhé cestě vás to tedy moc nezdrží. Šťastnou cestu a nechte už finanční krizi dolehnout i na Chárona! Silnice jsou o jednu srnu bezpečnější.

Mám pro vás ještě jednu užitečnou radu: Vozte světla a skutečně je používejte. Dopřejte si reflexní materiály. Četli jste pozorně tu část o bezvládném těle ležícím na silnici? Být opticky hrbolem na asfaltu asi nechcete.

I když ty fotečky dole působí trochu drsně, zhruba za měsíc od bouračky valím zpět do práce programovat. V mezidobí během pobytu v nemocnici alespoň kontaktuji Laďku, že kvůli této události není nezbytně nutné vyškrtnout plánovanou cestu na horu Aconcagua – hojení je rychlé a na chůzi to bude bohatě stačit. Možná to nebyl dobrý tah. Na její odpovědi „Tebe neberu“ by nebylo celkem nic překvapivého. Tou zásadní peckou byl způsob, jak odpověděla: Za méně než sekundu. Žádné zjišťování podrobností a spekulování.

I to by sama o sobě byla nuda, dokud si neuvědomím kontext: Podniká v průvodcovství a vyřazení jakéhokoliv zájemce na nabízený zájezd může způsobit nedosažení minimálního počtu účastníků a likvidaci zájezdu. Navíc je zde pravděpodobnost, že tento výlet do Jižní Ameriky má být jejím posledním – s expedicemi končí.

Tento krátký okamžik je důležitý, protože na nejbližších pár let zlikviduje dosud existující distanci od Laďky a odvede tak prácičku, kterou by ta srna sama nedokázala.

Karel Kovařík přispěl verši, které nejde nezveřejnit :-)

  Poslyšte lidé příběh ukrutný,
  o němž se bude vám zdát,
  ve kterém krev je,
  a kosti  praští,
  dítka svá snad dejte spát.

  Tam někde na jihu u Slavonic,
  k večeru v temném lese,
  šero už je,
  vzduch napětím houstne,
  k neštěstí pomalu schyluje se.

  Na palouku tichém vedle cesty,
  stádo srn spásá pelyněk,
  z dáli se šíří zvuk,
  podivný, temný,
  dnešní noc ozáří úplněk.

  Ten lomoz zlověstný,
  to cyklista z kopce sviští,
  ve slabém světle čelovky,
  šutry a louže se blyští.

  Tím zvukem drnčivým,
  srna je zaujatá,
  vábena světélkem,
  k cestičce běží,
  z pelyňku už je dost sťatá.

  Stromy a větve se míhají rychle,
  v kuželu bledého světla,
  náhle však do cesty,
  něco se žene,
  obluda z hlubin pekla.

  Cesta je kluzká, zastavit nejde,
  klouže to jak by byl leden,
  mohutné zvíře naň upřeně zírá,
  přežít zde může jen jeden.

  Cyklista do střetu chrabře se vrhá,
  na zvíře velkou má zlost,
  vědomost školní,
  na mysl vytanula,
  že lebka je nejtvrdší kost.

  Řídítka pevně semknutá,
  hlava vstříc tlamě letí,
  rána,
  BUMMMM,
  ohňostroj století.

  Lebka vedví rozťatá,
  srna v krvi na zem klesá,
  jezdec živ je,
  však s čelistí zlomenou,,
  střemhlavě uléhá do lesa.

  Slyšeli jste příběh podivný,
  psali o něm i noviny,
  při kterém srdce puká,
  lovcem byl Martin Chalupa.
  

Bylo by škoda vynechat Českobudějovický deník. Opravdu je to v novinách: https://ceskobudejovicky.denik.cz/kratce/slavonice-cyklista-se-tezce-zranil-srna-neprezila-602330.html




      Rozflákaná čelist.
    
      Zlomenina prvního obratle.
    
      Pohmoždění mozku.
    
      Pohmoždění mozku.

      Začátek návratu od pstruhovce.
    
      Začátek návratu od pstruhovce.
    
      Převoz do Znojma.