silvestrovská vyjížďka

Datum: 31.12.2008
Autor: Mapař

Na srazu Silvestrovské vyjížďky je až překvapivě živo. Přitom může být kolem -7°C a přes den se teplota ani moc nezvedne. Po dlouhé době potkávám i Bednaříkovi. Tomu se dnes zdá Šobes moc náročný, ale je přehlasován. Vyrážíme směrem přes Kraví horu.

Jeden z účastníků má na telefonu byznys, tak na Kraví hoře chvíli čekáme. Tentokrát bylo ve skupině neobvykle málo placatek. Kousek před Mašovicemi si Radek Svačina postěžuje, že už nejede ani na výpary. Ale to bych předbíhal. Prozatím naše cesta směřuje na Sealsfieldův kámen. Ten je posledním místem cesty, kde budeme pohromadě. Odtud jsou na výběr dvě trasy: Lehčí a těžší.

Doufám, že také časem neskončím tím, že budu z obyčejné silvestrovské vyjížďky dezertovat po lehčí. Přibližně to, co dnes jedeme na kolech, jsem včera šel pěšky. Lze si najít vzor a nastavit laťku na rok 2009: cestovní rychlost - i přes 100 km/h; maximální nadmořská výška 9,5 km; maximální denní vzdálenost - až 1000 km. Když to dokáže kdejaká husa… Nedaleko právě jedno hejno letí. Proti tomu, co umí takový superpták, jsou naše nejdelší a nejrychlejší MTB maratony jen přehlídkou marnosti.

Prozatím držím rekord v pomalosti při sjezdu k Dyji. Zdejší cesta je čím dál vymletější a díky listí není vidět, po čem jedu. Po dojetí k lávce na Šobes váháme, zda jsme zde (po rozdělení na Sealsfieldově kameni) první či druzí. Všeobecně převládá mínění, že první. V hlavě mi proběhne vzpomínka, jak jsme se pořád plácali nahoru nebo dolů a nechávám si pro sebe opačný názor. Nikdo nepřijíždí, tak se rozhodujeme pokračovat.

Míříme k zadní lávce a výjezdu po Lipínské cestě. Stoupání od Dyje se nejede tak dobře ani v létě. I když je zem téměř suchá, pořád to ještě stačí k tomu, aby ji mráz zpevnil. Tentokrát pneumatika neměla na čem začít prokluzovat. Trošku jsem si toho výjezdu užil. Zdálo se, že Radek se porážce moc nebrání. Nahoře dokonce stihnu vyfotit příjezd dnešního stříbrného účastníka závodu do vrchu.

Dnes si ještě odskočíme k naší oblíbené skále. Z těch míst mám tolik fotek, že se ani nenamáhám sundat batoh. Zbývá poslední bod vyjížďky: Všichni se sejdeme v Mašovicích. K Mašovicím zamíříme opět terénem. Radek Svačina se shání po placatce, ale všechny jsou prázdné. Prý, když už došly i výpary, tak jede jen na naději.

Mé osobní naděje začaly pohasínat v okamžiku, kdy se v mašovické hospodě U lesa dívám na tabuli s nabídkou jídel. Respektive ta tabule normálně nabídku jídel obsahuje. Dnes je však vyleštěná do vysokého lesku. Pan Fukal potvrzuje, že dnes opravdu, ale opravdu žádná jídla nemá a mít nebude. Tento nový level je moc i na mě. Loučím se s nešťastníky, kteří uvízli s prázdnými žaludky u piva a slaných tyčinek a mířím na Hradiště.