Česká Kanada s trochou zvěřiny

Datum: 07.02.2004
Autor: Mapař

V roce 2004 je to už druhá vyjížďka na vysočinu. Ta první vedla přes Telč na Javořici. Chvíle oblevy dala tentokrát falešný pocit nastupujícího jara a vylákala mě na klasický přejezd vysočiny od Slavonic přes Kunžak až k Hradisku. Větší cesty už byly bez problémů průjezdné, ale se stezkami v lese jsem si trochu naběhl.

Nicméně jsem projel, najedl se v Dačicích a za nastávající tmy projíždím Jemnici. Cesta s větrem v zádech příjemně ubíhá a v té chvíli mi ještě nevadí chabé osvětlení a vyžvejkané brzdové špalky. Po přejezdu Suché hory (u Dešova) v přímém klesajícím úseku nabírám rychlost. Na volném prostoru před Zálesím trochu uberu, protože je tam mírná zatáčka a mám jen minimální výhled. Nicméně pořád jedu zhruba 40/hod. A najednou to přijde:

Kužel světla vyloupne z mé bezprostřední blízkosti popelavou siluetu srny. V následujícím zlomku sekundy si uvědomuji, že to ani náhodou neubrzdím. Srna se pohybuje napříč mým směrem a já zoufale doufám, že ji minu. V tom jsem se nezmýlil - tu první jsem opravdu minul. Bohužel, ty potvory chodí v řadě za sebou. S konečnou platností mi dochází, že do mezery mezi nimi se opravdu nenapasuji. Zaberu naplno za brzdy. Unavené špalky líně reagují. Za dobu brzdění (ta mohla trvat kolem půl sekundy) se nestalo skoro nic.

Okamžik před nárazem mám natažené ruce zapřené o řídítka a uvolňuji brzdy. Snažím se být v co "nejtvrdší" pozici a doufám, že při nárazu pohltí většinu energie těch 60 kg zvěřiny. Možná se ji podaří odhodit a udržet se v sedle.

Bok druhé srny se přiblížil nechutně rychle. Řídítka se zabořila do jeho středu. Pamatuji si náraz a zvuk, jako když něčím tvrdým praštíte do kosti pokryté masem. V té chvíli mám pořád ještě jakous takous stabilitu. Ale dřív, než se jiskřička naděje stačí rozhořet, něco znovu zalomcuje kolem. To opouštím s plochou dráhou letu, přistávám na boku a ještě kus se vezu po silnici, než konečně zastavím.

Po zkontrolování vlastních kostí jsem se ohlédl i po srně, ale ta zatím zdrhla. Kolo bylo pět metrů za mnou. Počítám, že jsem srnu srazil přímo před sebe a pak jsem na ni najel. To by vysvětlovalo tu druhou šupu. Během ní se nejspíš kolo odrazilo nahoru a většina škod vznikla při dopadu na zem. Naštěstí jsem vyvázl celý a o chvíli později chytl poslední autobus ze Zálesí.



předjaří u rybníka Pstruhovec. Předchozí první výlet roku 2004 na vysočinu vedl přes Telč na Javořici.rozcestí Struha neboli Masné Krámypohled ze svahu hory Hradisko na východní okraj vysočiny (směrem na Dačice)ukázka zadního kola a sedla po srážce se srnou (střet po setmění na silnici u Zálesí při cca. 40 km/hod)
Na řetězu jsou ještě patrné zbytky srnčí srsti. Cesta tehdy skončila na 152. km.